10. 12. 2014

Vánoce!

Zase nastalo to období, kdy se začínáme těšit na Vánoce.
 Pečeme cukroví, věšíme vánoční ozdoby, kupujeme dárky, koukáme na vánoční filmy a těšíme se na prázdniny. Ale je to zároveň i období shonu, častých hádek a stresu.
Stresu z toho, že musíme uklidit, že nestihneme napéct cukroví, že vybereme špatné dárky.

O čem jsou vlastně Vánoce? Poslední dobou na to zapomínáme. Není to o dárcích a jídle. Je to o rodině. O tom, že se na chvíli všichni zastavíme, odložíme všichni své povinnosti a sejdeme se spolu u večeře. Tohle mám na Vánocích opravdu ráda.

Ale taky mám ráda Vánoční výzdobu. A proto jsem se rozhodla se s Vámi o ní podělit, protože jsem na ni letos opravdu pyšná.



Tyhle balety jsem našla na internetu jako fotku (Tady ) a návod jsem si potom vyhledala tady





Sukýnky jsem udělala podle sebe, protože z internetu to na mě bylo moc složité.



A nakonec vločky, které jsem si trochu zmenšila, protože na mě byly už i ty baleríny příliš velké.

Vzhledem k tomu, že máme s bráchou společný pokoj, s výzdobou nemůžu moc experimentovat, jelikož je v pubertě a přijde mu to trapné. Proto máme letos jen moje balety a tuto vánoční hvězdu.



Ano, vidíte dobře. Uprostřed je můj koník. Je tam od mých 10 let a je prostě přímo uprostřed okna, takže se hvězda dává přímo na něho :D 



Poslední výzdoba pokoje je kytice už uschlých růži, kterých je 18 :3 Vím, není vánoční, jenže jsem ji dostala na narozeniny a nehodlám se ji vzdát.



Co vy? Co máte rádi na Vánocích? Jaké dekorace zdobí váš pokoj? Pište, inspirujte se :)

1. 12. 2014

Posek?

Nedávno jsem byla s mým kamarádem, kterého jsem naposledy viděla zhruba v Srpnu.
Jak to tak bývá, vykládali jsme si o všem možném, on mi povykládal plno věcí o nové škole, já mu o tom, co teď prožívám za dilemata apod.

Pak jsme si vykládali déle a najednou bylo ticho. Chvilku se zamýšlel a pak se mě zeptal.
"Vyhovuje ti tvůj styl života? Vždyť si vždy chtěla něco jiného ne?"
A já se zamyslela...

Jsem typ člověka, který rád plánuje. Mám dobrý pocit, když v pondělí vím, co budu dělat o víkendu. Jenže poslední dobou se mi nedaří nic plánovat. Chtěla bych, jenže okolnosti mi to nechtějí dovolit.
Mám ráda, když jsem si aspoň zhruba jistá svým programem.

Neříkám, že teď si tím jistá nejsem, jenže to, že každý víkend budu dělat to stejné, mě už nijak nenadchne.
Ten pocit, že vím, že nastane pátek, já si sbalím věci a odjedu.. je to tak stereotypní, tak jisté, až to bolí... Neříkám, že tam, kam jezdím, nejsem ráda, ale kdyby to aspoň nebyla samozřejmost, nebo kdybych dělala tam trochu něco jiného, než sezení u TV.

  Říkáme si, jak bude náš život pestrý, jak budeme dělat různé věci. Jenže pak spadneme do stereotypu a z toho už se nejde jen tak lehce vymanit...
Neporadím Vám, jak nespadnou do stereotypu, protože já sama do něho spadnou nechtěla, ale stalo se mi to :O

Přeju Vám všem lepší život, brzy se zase ozvu :)