13. 1. 2015

Když se zamilujete, proč nás ve škole neučí o vztazích a jak se chovat v "ošemetné" situaci

Když se zamilujete, je to obecně strašně fajn. Cítite se opravdu šťastní a máte dojem, že teď už to bude jen dobré.
Jenže potom časem zjistíte, že to zase tak úplně jednoduché není.

Maté na výběr 2 možnosti. Buď se tomu poddáte a budete čekat, co se z toho vyvine a nebo tomu budete chtít pomoct (případně to potlačit) a to ve většině případů dopadá špatně.

Kdyby nás ve škole učili něco jako mezilidské vztahy, bylo by to pro nás jednodušší. Bohužel tomu tak není a nikdo nám neřekne, jak se máme chovat. Jak poznáme, že je člověk právě ten, se kterým máte strávit zbytek života. Jak se máme zachovat, když se do nás někdo zamiluje (my zamilování nejsme) a nechceme mu ublížit. Nikdo nás nenaučí, jak máme používat city, jak je poznat, jak se s nimi vypořádat. 

Od toho tady jsou chyby, ze kterých se poučíme. Bohužel někdy jich je více, než by jste sami chtěli. A ne vždy jejich poučení bereme jako poučení a uděláme je znova.

Nejhorší je, když nastane situace a vy absolutně nevíte, jak se máte zachovat.
Dám vám příklad.
  Jste zadaní. Zamiluje se do vás člověk a první co je si řeknete "ajej co budu dělat, nechci mu ublížit". Ale vzhledem k tomu, že je to váš kamarád, normálně se s nim bavíte. Lépe ho poznáte a zjistíte, že je vlastně strašně fajn, že je to to, co vám chybí a že když jste s nim, jste jako v sedmém nebi. Tak chodíte spolu ven, skvěle se bavíte. Když tu najednou se něco zvrtne. Nevíte ani pořádně co. Začne se vám vyhýbat a řekne vám, že když se s vámi bavit nebude, bude to tak lepší. Jenže vy ho máte natolik rádi, že nechcete, aby se vytratil. Pro něho naštěstí ho máte rádi natolik, že chcete, aby byl šťastný a necháte ho jít.

A prosím pěkně na tohle vás nikdo nic a nikdy nepřipraví. Nebudete vědět, jak v takové situaci jednat, co říct a neříct, co udělat a neudělat. Budete muset spoléhat čistě na sebe a doufat, že jednate spravně.

Uvažuju jak svoji myšlenku zakončit. Bohužel je moc dlouhá a spletitá, tak to asi pujde opravdu těžko.

Nejraději bych vám poradila, aby jste se nezamilovávali. Protože to není jako z těch romantických filmů. Takový sladký vztah jako je tam potřebuje trpělivost, hodně důvěry. Vyžádá si oběti a hodně slz. A potom, až si to časem zasloužíte, bude stát za to.

Ps.: Omlouvám se, pokud je článek nesmyslný. V poslední době mám hodně myšlenek a teď asi všechny vyplynuly na povrch. A nějak nejdou oddělit.

Pps.: Pokud si to čteš... snad aspoň trochu pochopíš...

5. 1. 2015

Someone I need to know

Určitě jste někdy o něčem či někom pochybovali. Přemýšleli jste, jaká možnost je správná. 
Já uvažovala nad tím, co se stalo koncem minulého roku:

Když zjistíte, co vám celou tu dobu dodávalo sílu a otevřou se vám konečně oči..- Možná budete překvapeni stejně jako já. Nikdy bych nevěřila, že jen pár sekund dlouhý pohled do těch láskyplných modrých očí ve mně dokáže vzbudit tolik klidu a pochopení. Že se mi znenadání uspořádají myšlenky do smysluplně na sebe navazujících idejí. S možná až chladnokrevností dokážu říct, že ten den byl pro mě zlomovým. 
Když mi došlo plno věcí najednou, jako blesk z čistého nebe vám projede hlavou znenadání ta správná myšlenka, na kterou jste nemohli přijít.. Je to jako zázrak. Z ničeho nic jsem se cítila znovu po několika měsících šťastná a uklidněná. A neumím si to jinak vysvětlit. Člověk, díky kterému se tohle všechno stalo, by mě nikdy nezradil a v tomhle jsem si jistá na 110%. I já bych za něj dala ruku do ohně. Jen pociťuji velice zvláštní strach z toho, že bych něco takového měla právě jemu říci. Vždy, když si představím, jak by mohl reagovat, nedojdu k závěru. I když takto vyhodnocuji situace normálně (že si třeba řeknu 2 nebo 3 věty a představím si, jak by na ně daný člověk na základě známých vlastností reagoval a pak vyberu tu vhodnou). Nevím, co od toho čekat. Pochopení? Rozhořčení? Nebo snad otočení zády? To se asi nikdy nedozvím. Protože ani nemám sílu abych něco takového řekla právě tomu člověku. Bojím se, že ho tím navěky ztratím.


Stalo se vám někdy právě něco takového? Napište, co si o tom myslíte. Napište své zkušenosti. Ráda se z nich poučím.

Je nový rok a s ním taky nové články :)

 Jako vždy si na začátku roku čtu horoskop. Je někdy až moc zvláštní, jak přesný umí být. Nikdy si třeba denní horoskopy nečtu ráno. Nejlepší je si je přečíst večer a pak zjistím, jak moc se podobaly věci, které se mi za den přihodily tomu, co je v nich napsáno.
V roce 2015 má přijít mnoho změn - a snad také – pozitivních. Když jsem si pročítala své znamení, došlo mi, co všechno se stalo za minulý rok. Kolik chybných kroků jsem udělala a budou se velmi špatně napravovat. Totiž ony kroky jsou tak vzdáleny od počátku, že se už nedají vrátit zpět. A proto jsem se rozhodla utnout to vše v tom, jak to leží a běží. Mnoho lidí mě kvůli tomu možná bude nenávidět, přemlouvat mě, abych to vzala zpět a dala tomu všemu čas..  Ale sama vím, že téhle věci nic takového jako čas nepomůže.


Vlastnoruční výroba pro nejlepšího kamaráda :)

S novým rokem si také většina lidí dává předsevzetí – máte už nějaké? Splníte jej? Napište mi do komentářů pod článek, jaké jste si dali. 
           Já si dala jediné – a to zůstat pozitivní i přesto, jak se věci mají J 

2. 1. 2015

Potřebuju někoho?

Nejkrásnější a zároveň nejhnusnější pocit je vědět, že vás někdo potřebuje.
Proč nejhnusnější?
Když vás někdo potřebuje a vy nemůžete být s ním, nemůžete být u něho, objímat ho a utěšovat. Nemůžete za nim přijít a dát mu pusu, aby se cítil lépe.
Nemůžete ležet vedle něho,  hladit ho a říkat to klišé "bude to dobrý".
Je to něco jako zakázána láska.
Chcete byt s ním protože vás potřebuje, ale vy nemůžete. A proč? Protože máte povinnosti. Své stereotypní povinnosti, které možná už ne tak rádi plníte.

Takže místo toho, aby jste byli s těmi, kteří vás potřebují, stojíte venku s lidmi, u kterých si už nejste jisti, jestli vás vůbec mají rádi, natož potřebují.
Špatné také je, když člověk potřebuje zlepšit náladu, ale uzavře se do sebe a o nikoho nestojí. Ale víte co je ještě horší? Když ten člověk, který má špatnou náladu, potřebuje rozveselit a dokonce to dává najevo, je člověk, který nestojí o vás. A víte co je asi nejhorší? Když ten člověk je ten, který by si měl od vás nechávat zlepšovat náladu. Když to je dejme tomu přítelkyně/přítel a on o vás prostě nestojí. Nestojí o to aby jste byli s nim, aby jste se snažili. A vás to raní. Protože si přijdete zbyteční.
A už vás naprosto nikdo nepřesvědčí, že jste potřební. Protože když vás nepotřebuje ten nejdůležitější tak potom kdo?


A proč nejkrásnější? Tak to známe snad všichni. Ten pocit, že tady nejsme zbytečně je úžasný. Vědět, že naše přítomnost někomu pomáhá tak, že když mu je zle, díky nám se mu trochu uleví. Vědět, že když toho člověka obejmu, zlepší mu to náladu.
Ale taková potřeba se musí umět vyjádřit. Bohužel ne všichni to dokážou.