Selflove

Sebeláska

Člověk přijde na to, jak je sebeláska důležitá, až když ji najde a uvědomuje si ji. 

 Dlouhou dobu jsem se potýkala s tím, že jsem se neměla ráda. Nenáviděla jsem svoje tělo, ty hnusně šedé vlasy, břicho, které mi přišlo až příliš veliké, zuby, které pro ostatní byly dokonalé, ale pro mě až příliš žluté a špičaté (čti prostě hrozné). Nerada jsem se sebou trávila čas osamotě. Jak by to taky šlo, když nejste spokojeni ve vlastním těle?

Ono vám ani nepomůže, když vám každý den lidi ve třídě kolem vás říkají, jak jste škaredí, zbyteční a otravní. Potom o sobě dokonale začnete pochybovat.

Jak můžete potom milovat někoho jiného, když nemilujete ani sami sebe? Opravdu těžko, to vám řeknu zcela upřímně.

Časem jsem na to ale přišla. Uvědomila jsem si, že je něco špatně, když pokaždé, co projdu kolem zrcadla, jsem ze sebe nešťastná. Uvědomovala jsem si to a začala na tom pracovat.

Obklopila jsem se těmi správnými lidmi. Těmi, kteří mi ukázali, jak moc důležitá pro ně jsem, jak moc důležitá jsem pro sebe samu. Naučili mě, jak být sama se sebou, že nemusím být pokaždé jenom mezi lidmi. Že se nemusím sama sebe bát.
Naučila jsem se nedávat ty ostatní pokaždé na první místa, ale nejdříve se dívat na sebe.

A dnes? Dokážu být sama se sebou a miluju to. Nebojím se svých vlastních myšlenek. Když projdu kolem zrcadla, usměju se na sebe. Když kouknu na své fotky, líbí se mi, jak na nich vypadám. Už o sobě umím říct, že jsem pěkná, vtipná, přátelská a chytrá. Když mi někdo řekne kompliment, nevyvracím mu ho pořád, ale přijmu ho (ne vždy, musím na tom ještě zapracovat).

Musíme si ale dávat pozor na to, co je sebeláska a co je až příliš vysoké sebevědomí. To je už potom nezdravé. Ale o tom tento článek není.

Vím, že je předemnou ještě kus pořádné cesty. Mám se určitě ještě co učit. Ale opravdu se na to těším.

Přála bych si, aby každý našel tu svoji self love. Protože:

Mějte se krásně, milujte se a napište mi, co pro vás znamená mít se rád, jestli jste s tím někdy měli problém a jak jste došli k sebelásce.